Život je někdy složitý, zvláštní a celkově velkolepý a neuchopitelný. Víte, že ho musíte žít a to vám dává chuť i nechuť prožívat cokoliv v něm. Někdy se nám z té smršti motá hlava a někdy se zas cítíme tupě a otráveně. Taky jsem s tím bojovala a trápila se vším, co nedávalo smysl.

Stál jsem tam. Nevnímal jsem nic kromě jeho dechu. Dechu tak rychlého a zoufalého. Snaha se zachránit v něm byla téměř hmatatelná. Jenže já se cítil tak nezlomný a silný, že mě nemohlo nic přimět se zastavit. Vždyť bych tak zradil sám sebe a svoje zásady. Zradil bych tak slib, který jsem sám sobě dal. Totiž, že jí nikdy nikdo...