POČTENÍČKO ke kafíčku


Článek je o tomhle plemeni málo. Vydalo by to na celou knihu, bohužel nemám tolik času a ani tolik zkušeností, abych se do toho pustila. Třeba jednou. Každopádně i těch pár měsíců, který jsme s naší shibulou strávili, stály sakra za to. Nevíte dne ani minuty, tohle stvoření je jedna velká nepředvídatelná střela. Já jsem o ní snila, co jsem...

Začala se šňůra, dlouhá cesta za štěstím. Za Klářiným štěstím, která nebrala zajatce a neohlížela se na krvácející oběti. Klára si šla tvrdě za svým. Asi za svým snem. Nebo za infarktem. A já byl vždycky u toho.

Moc toho o životě nevím. Ani jsem však nikdy nechtěl. Když jsem pozoroval lidi, vždycky mě hrozně rozčilovali. Pořád jenom přemýšleli a přemýšleli. Přemýšlením často ztráceli spoustu času a všechno kolem hrozně ubíhalo. A to mě nebavilo. Možná to bylo tím, že jsem vlastně nikdy nevytáhl paty ze svého brlohu a nikdy neviděl možná opravdový svět....

Čím víc žijeme, tím míň zažíváme. Stali jsme se otroky. Sami sebe? Jistě. Ostatních? Možná více. Naše životy, naše osudy, pravdy, lži, sny i zážitky už nejsou jenom naše. Už jsme opustili ten prostor. Praskla naše bublina. A naše okna už nějakou dobu existují bez záclon. Jsou otevřená dokořán a lákají, volají ostatní kolemjdoucí, aby do nich...

Slibujeme

04.05.2019

Nebudeme si lhát. Každý to děláme. Slibujeme, stavíme ostatním i sobě vzdušné zámky.
A k čemu to je? Že jsme pak pro okolí akorát mluvky, snílci a lidé, kteří nedodrží to, co slíbí. Ale jsme takoví, všichni do jednoho. Protože nejtěžší na slibu přece je ho dodržet.
Takže o co tady jde? Neslibovat? Není to vždycky tak jednoduché. ...

Večer

10.10.2018

Večer je jiný. Chladný. Slunce zapadá. Den ztrácí sílu.Temní se obzor a my únavou zapomínáme, co všechno se stalo. Co jsme dneska slyšeli, co kolem nás prolétlo. Co jsme chtěli udělat a neudělali. Co jsme způsobili i co jsme dostali.
A pak. Chce se nám spát? A chceme se zas zítra vzbudit? A najednou je to jedno. Je...

Ten PRAVÝ

30.12.2017

Vím, že snít o dokonalosti je bláznivé. Ani to nejde. Přece nic není dokonalé. Ale je vážně hřích chtít mít alespoň lásku dokonalou? Už jako malá jsme snila o svém princi asi jako každá holčička. Vždycky jsem si představovala, že až ho uvidím, hned na první pohled se do sebe zamilujeme. Svět v tu chvíli najednou přestane existovat a bude...

Snažím se psát. Snažím se pochopit, jak svět dokáže tak rychle zhasnout, jak rychle dokáže člověk překazit celý svět. A jenom přemýšlím nad tím, co je za vší tou scénou. Přemýšlím o citech, o poutu. Snažím se vyčíst ve svém srdci kód, klíč, který možná odemkne moje rozhodnutí. Neumím se rozhodovat a pod tlakem mi to jde ještě hůř. Jenže...

No tak

25.05.2017

No tak lidi nesmíme tolik blbnout. Svět není dokonalý, není to ráj. Není o nic hezčí ani úžasnější než cokoliv jiného a obyčejného. Ale je to svět, ve kterém musíme žít a tak musíme snést jeho barvy, ať už jsou ošklivější nebo sebekřiklavější zároveň. Je to náš osud.
Ale je to tím, jaký svět opravdu je, nebo...

Co se mi vybaví, když vyslovím slovo láska? Nevím, asi to, co každému - srdce, rudé růže, dvě hrdličky, zkrátka hmotné jevy, ale to není ono. To, co mám na mysli, je něco vzácnějšího, lepšího, krásnějšího. Stojí pro to překonat oceány, lži i pravdu, stojí za to zemřít. Je to někde mezi dvěma srdci a dušemi, mezi dvěma lidmi.

Zavírám branku, lehkými kroky našlapuju po příjezdové cestě k domu. Ještě slyším lehké kvílení motoru, které se s nabírající rychlostí a dálkou pomalu ztrácí ve víru hlavní silnice. A já se zase cítím prázdná a sama. Každá neděle je, byla a vždy bude prokletí. Jako pohádka, která nikdy nekončí dobře a stále se opakuje ve smyčce.
Otevřu...

Když jsem s tebou, je to jako kdybych měla s sebou kousek domova...a když odcházíš, jako bych ho zase ztrácela a byla najednou sama bez pocitu bezpečí...nedávno jsem si vzpomněla na jeden pocit, co jsem měla hned den potom, co jsem tě potkala...

© 2021 Kamila Rybářová. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!