Postýlky

Naše první dokončená společná písnička. Vznikla na konci léta v roce 2024.
Kytara Honzík
Text a zpěv Kami 

Táta, co nikdy nechtěl kluka. Táta, co vyměnil svojí sbírku vojáčků za sponky, copánky a panenky. A domov. Není to jen dům. Byl to dům, jen dokud jsme do něj nevstoupili. Pak už to byl domov. Zelená zahrada, houpačka před garáží, kamenitá příjezdová cesta, vůně dřeva a stromů, studené podlahy, ale teplo u srdce. Jeden domov a pět laskavých duší, které dostaly dárkem strávit tento život společně. Tři výjimečné krásné holčičky, každá ve své postýlce. Poslouchají pohádku. Někdy od mámy, někdy od táty, někdy ze starého kazeťáku. Poslouchají pohádku a chvíli netouží vyrůst. Jsou v bezpečí, milované a mají jedna druhou. Usnuly. Zavřou se dveře do pokoje. A za nimi v šeru chodby zůstanou stát dva lidé. Krásní lidé. Věční hledači pochopení, toužící po dlani, která by hladila jejich sny. Dříve osamělí poutníci toužící po hlase, který by šeptal, jak úžasní jsou. Cítí únavu. Je to zvláštní, nekonečný boj. Který je ale spojil dohromady. A tam, tam za dveřmi v pokojíčku. Po podkrývkou tmy spí tři důvody, proč se nikdy nevzdali. Tři malé zázraky, které až vyrostou, chtějí být jako jejich rodiče.