Jak slova k hudbě přišly

Všechno, co dělá mě mnou jsou zkrátka slova. První písničku jsem napsala, když mi bylo asi 14 let. A protože neumím na nic dodnes hrát, vymyslela jsem si k ní rovnou i hudbu. Ještě do dnes mi hraje v hlavě, někdy si na to vzpomenu. Jak sedím u sebe v pokojíčku a do zmuchlanýho bloku si píšu ty slova. A od tý doby jsem toho napsala nespočet. Nemohla jsem si pomoct. Jakoby mi tu melodii někdo podsouval do hlavy a k ní rovnou i verše a sloky. Přišlo mi to vždycky tak normální. Myslela jsem si, že to tak chodí běžně. Asi jsou v tom geny, říkám si? Tohle mám po svým taťkovi, neuměleckým umělci. Který maloval, psal, hrál i zpíval. Dokonce měl v mladí kapelu. Právě s taťkou jsem asi před deseti lety dala dohromady první opravdovou písničku. Opravdovou, protože má všechno, co mám mít - kytaru, sloky, refrén i zpěv. Bylo to hezký. Sedět s taťkou a společně vymýšlet něco krásnýho a věčnýho. Pak uplynulo spoustu let. Slova ke mně pořád přicházely, ale nešlo je spojit s hudbou. A tak čekaly. V mojí hlavě, v šuplíku a na papíře. A bylo jim smutno, že je nikdo nezpívá. A já moc chtěla, ale nevěděla jsem, jak do toho. Až jednou. Jednou jsem potkala mýho kytaristu. Našla jsem přesně tu kytaru, po který jsem toužila. Zjistila jsem, že dokonale ladí k mým slovům. Najednou to všechno dalo smysl. I hudba i slova. A tak vzniklo to, co spolu máme. Písničky. Který dokonce i zpívám. Ale beru to s rezervou. Zpívám jen, jak umím. Ale moc to neumím. Tak podle toho to taky vypadá. Za to může Honza, který mě přesvědčil, že to dokážu a taky mi řekl, že svoje slova, bych měla říkat já a ne nikdo jinej. Díky němu jsem dokázala trochu od nemožnýho. A dokonce jsem si splnila třeba po 20 letech svůj dětskej sen. Vždycky jsem toužila zpívat. A ono proč ne. Snažím se. Občas to drhne. Občas to přeskočí, kam nemá. Občas to skočí, kam má. A dokonce občas to skočí, kam jsem ani nevěděla, že to skočit může. A líbí se mi to. Tak jen doufám, že líbit se to snad trošku bude i vám. A že budete schovívavý. Nejdřív. A pak už nemusíte. Až se přestanu bát, co na to svět řekne.