Čím víc žijeme, tím míň zažíváme. Stali jsme se otroky. Sami sebe? Jistě. Ostatních? Možná více. Naše životy, naše osudy, pravdy, lži, sny i zážitky už nejsou jenom naše. Už jsme opustili ten prostor. Praskla naše bublina. A naše okna už nějakou dobu existují bez záclon. Jsou otevřená dokořán a lákají, volají ostatní kolemjdoucí, aby do nich...

Nebudeme si lhát. Každý to děláme. Slibujeme, stavíme ostatním i sobě vzdušné zámky.
A k čemu to je? Že jsme pak pro okolí akorát mluvky, snílci a lidé, kteří nedodrží to, co slíbí. Ale jsme takoví, všichni do jednoho. Protože nejtěžší na slibu přece je ho dodržet.
Takže o co tady jde? Neslibovat? Není to vždycky tak jednoduché. ...

Večer je jiný. Chladný. Slunce zapadá. Den ztrácí sílu.Temní se obzor a my únavou zapomínáme, co všechno se stalo. Co jsme dneska slyšeli, co kolem nás prolétlo. Co jsme chtěli udělat a neudělali. Co jsme způsobili i co jsme dostali.
A pak. Chce se nám spát? A chceme se zas zítra vzbudit? A najednou je to jedno. Je...

Snažím se psát. Snažím se pochopit, jak svět dokáže tak rychle zhasnout, jak rychle dokáže člověk překazit celý svět. A jenom přemýšlím nad tím, co je za vší tou scénou. Přemýšlím o citech, o poutu. Snažím se vyčíst ve svém srdci kód, klíč, který možná odemkne moje rozhodnutí. Neumím se rozhodovat a pod tlakem mi to jde ještě hůř. Jenže...

Vím, že snít o dokonalosti je bláznivé. Ani to nejde. Přece nic není dokonalé. Ale je vážně hřích chtít mít alespoň lásku dokonalou? Už jako malá jsme snila o svém princi asi jako každá holčička. Vždycky jsem si představovala, že až ho uvidím, hned na první pohled se do sebe zamilujeme. Svět v tu chvíli najednou přestane existovat a bude...

No tak lidi nesmíme tolik blbnout. Svět není dokonalý, není to ráj. Není o nic hezčí ani úžasnější než cokoliv jiného a obyčejného. Ale je to svět, ve kterém musíme žít a tak musíme snést jeho barvy, ať už jsou ošklivější nebo sebekřiklavější zároveň. Je to náš osud.
Ale je to tím, jaký svět opravdu je, nebo...

Co se mi vybaví, když vyslovím slovo láska? Nevím, asi to, co každému - srdce, rudé růže, dvě hrdličky, zkrátka hmotné jevy, ale to není ono. To, co mám na mysli, je něco vzácnějšího, lepšího, krásnějšího. Stojí pro to překonat oceány, lži i pravdu, stojí za to zemřít. Je to někde mezi dvěma srdci a dušemi, mezi dvěma lidmi.

Zavírám branku, lehkými kroky našlapuju po příjezdové cestě k domu. Ještě slyším lehké kvílení motoru, které se s nabírající rychlostí a dálkou pomalu ztrácí ve víru hlavní silnice. A já se zase cítím prázdná a sama. Každá neděle je, byla a vždy bude prokletí. Jako pohádka, která nikdy nekončí dobře a stále se opakuje ve smyčce.
Otevřu...

Když jsem s tebou, je to jako kdybych měla s sebou kousek domova...a když odcházíš, jako bych ho zase ztrácela a byla najednou sama bez pocitu bezpečí...nedávno jsem si vzpomněla na jeden pocit, co jsem měla hned den potom, co jsem tě potkala...

Někdy život prostě není fér. Dlouho čekáte, že se něco změní, něco přijde, ale ono nic. Postupem času už ztrácíme naději, pomalu přestáváme věřit v den, kdy se nám náš dosavadní život obrátí, kdy se stane něco velikého. Víte, co myslím?
Čekáme, že přijde nějaká láska, která nám vyrazí dech, ale ona nepřichází.Čekáme, že jednou, kdo ví, k...

Když někdo řekne " Bude to dobrý!" Jak to myslí? Jak to ví? Nebude, to vím já. Když se člověk nabodne na ostří, bolí to, když se člověk topí, dusí ho to, když mrzne, studí ho to. Když se ale člověk doopravdy spálí, spálí se ve svém životě, je to něco jiného, něco horšího. Dlouho se člověk bojí, dlouho...

Vítr vál a cuchal její dlouhé vlasy, zatímco stála nehnutě a zamyšleně. Oči jí těkaly z místa na místo. Snažila se přemýšlet. Snažila se promyslet svůj další krok. Před ní se linuly do dáli dvě stezky. Obě se zdály křivolaké, obě se kroutily v zatáčkách a občas mizely za kopec či se propadly do údolí.
Osud stál...