Večer

10.10.2018

Večer je jiný. Chladný. Slunce zapadá. Den ztrácí sílu.Temní se obzor a my únavou zapomínáme, co všechno se stalo. Co jsme dneska slyšeli, co kolem nás prolétlo. Co jsme chtěli udělat a neudělali. Co jsme způsobili i co jsme dostali.
A pak. Chce se nám spát? A chceme se zas zítra vzbudit? A najednou je to jedno. Je jedno, jestli ležím v posteli s nebesy nebo v trávě pod hvězdami. Je jedno, kdo jsi ty a kdo já. A jestli to dává smysl? A je moc brzy na to jít spát? Zapomenout? Jestli vnímám, je pořád dobře, že je se mnou celý svět. A pravda pravdou pohrdá. A že je tma? Přesto vidím váš strach. Padáme a ztrácíme sny, dýcháme, umíráme za osud, bojujeme a jsme marní, trapní, sami v sobě utopení.
A přesto víme a víme to, jakože nevíme nic. Život je sakra dobrej.

© 2021 Kamila Rybářová. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!