Jak mi šibe z shiby?

20.08.2021

Článek je o tomhle plemeni málo. Vydalo by to na celou knihu, bohužel nemám tolik času a ani tolik zkušeností, abych se do toho pustila. Třeba jednou. Každopádně i těch pár měsíců, který jsme s naší shibulou strávili, stály sakra za to. Nevíte dne ani minuty, tohle stvoření je jedna velká nepředvídatelná střela. Já jsem o ní snila, co jsem se o tomhle plemeni dozvěděla. Samozřejmě je chyba vybírat si plemeno jenom podle vzhledu. Ale chyby se prostě dělat musí. Ne, dělám si legraci, tak napůl, ten vzhled hrál svojí roli. Jako je to prostě roztomilej ksichtík, o tom žádná. A povaha, povaha je druhá věc. Ale myslim, že jsme nešlápli zas tak vedle. Každej pes má svoje, jako člověk je každej jinej, tady to platí taky.

Každopádně do bytu je tohle ideální kámoš. Je čistotná, skoro neštěká, málo líná, rychle se učí - takže loužičky po podlaze jsme skoro neviděli, vydrží hodiny sama a nic nerozkouše. To se nám na ní fakt líbí a děkujeme za to. Ale co se týče výcviku, vlčák nebo zlatej retrívr to fakt není. Na zapísknutí vám valčík nezatančí, kolikrát se ani neuráčí na vás podívat, natož přiběhnout k noze. Když jsem se s ní objevila poprvé na cvičáku, jeden chlápek mi řekl, že jsem fakt dobrá, že mám odvahu se tam s ní vůbec ukázat. Tak nám postupně docházelo, že tohle je u shib tak trochu jinej level. Ále TRPĚLIVOST přináší ovoce a fakt že jo. To, co dneska dokáže je supr. Jsem na ní pyšná. Je strašně chytrá a když se jí chce a ono se jí někdy chce, tak se naučí rychle fakt extra kousky i povely. Myslim, že jí lidi podceňujou. Je to s ní těžší, ale ne nemožný. Je hodně tvrdohlavá a ráda si dělá věci po svým. Ale jinak je to pes k nezaplacení. Samozřejmě nic není zadarmo a když nemáte v ruce nějakej pamlsek, zapomeňte, že si vás vůbec všimne. Je trošku vyčůraná, něco za něco. Je to takovej rovnocenej člen party, neudělá stojku jenom pro vaše modrý oči, prostě má svojí hrdost a když se po ní něco chce, bude za to nějaká odměna.

Ze začátku jsem tohle neuměla pochopit a měla jsem s tim velkej problém. "Prostě bude dělat, co jí řeknu. Jsem její pán!"
Teď už to vidím jinak, i když jsem se teda ze začátku navztekala. Koukám na ní, ona na mě a vidím v těch očích, jak si říká: "Udělám to, ale prosim tě, dej mi ochutnat, mělo by to bejt spravedlivý." A tak to je. Bojovaly jsme spolu a trvalo mi, než jsem jí přijala, jaká je. Dneska jí fakt miluju a nezměnila bych na ní jedinej chlup a vim, že to tak má víc lidí, který mají doma shibu. Někomu to sedne hned, někomu to trvá dýl a někomu nesedne nikdy. Je to takovej kočkopes a je prostě hodně svá. Má ráda svůj klídek a pohodlí, tolik se nemazlí, jen když se jí chce. Ale když tohle všechno přijmete, tak je to fajn soužití, zvlášť takhle v bytě, kde k ní máte blízko a můžete s ní mít ještě silnější vztah. Protože mezi námi, oni to takový ty nalepený psi za zadkem nejsou a když se jí chce a vy nedáváte pozor, tak se poběží podívat na nějaký zajímavější věci. A jestli se vrátí? Nevim, nám se to naštěstí ještě nestalo. Každopádně řídit se heslem: NEPOUŠTĚT Z VODÍTKA za žádných okolností. My jí pouštíme už od malička alespoň na louce, kde nikdo není a nestalo se, že by se někam zaběhla. To je ale jenom moje zkušenost. Jinak se tim heslem fakt řídíme všude a je to lepší.

Máme s ní už nespočet historek, kterym se smějeme pořád dokola. A myslim, že spousta jich ještě bude. Je to vážně taková rachejtle, že se člověk nestačí divit a pobírat, co se to zas zrovna stalo. Nuda se shibou fakt nehrozí, to můžu zaručit 😊 A popravdě, fakt tuhle lištičku nejde nemilovat.

© 2021 Kamila Rybářová. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!